Pokec

    Tak ste mě ukecali a máte co ste chtěli. Předem bych chtěl říct, že vše co zde přečtete je psáno z pohledu mého a za mé přímé účasti. Myslím si, že kompletní popis celého srazu asi nenajdete nikde a nikdo vám ho asi nenapíše, protože kromě společných akcí v hospodě sme byli asi každý někde jinde a věnovali se činnostem nejen ke kterým máme blízko, ale taky podle toho, co koho napadlo. Ale proč to vlastně píšu? No jo, ukecali ste mě, ale to není to hlavní. Hlavně bych se chtěl podělit o své zážitky a na tomto místě připomenout, že to byl sraz naprosto geniální a vysoko nad mé očekávání. Tím bych chtěl docílit, aby lidi, kteří sice na sraz chtěli, ale nepustili je, nebo z jiných důvodů, a lidi, kteří s námi neabsoluovali Bořislavku nebo noci strávené nad flaškou v kempu nebo před zavřenou hospodou příště udělali vše co je v jejich silách. Aby viděli, o co přišli a snažili se o to příště nepřijít a vydržet až do konce = nonstop :) Hlavně to lidi berte s rezervou, ne že mi pak někdo dá přez držku, že sem zapoměl tohle nebo tamto, snažím se aby to bylo co nejpřesnější, ale víte jak to chodí. Kdo si to má pamatovat? A tak je samozřejmé, že tu nenajdete úplně všechno, co sem na srazu viděl očima přímo svýma. Takový ty pasáže jako záchod asi vynechám, to vás nemusí zajímat. A budu muset vynechat i když nechtěně, jisté události které si už nepamatuju, což mě mrzí. Ale co, kdo ví co člověk tehdy dělal a možná je dobře že si to nepamatuje, žejo Lipo? Tak s chutí do toho, je toho celkem dost a když sem čet jeden popis srazu od nejmenovaného člena SoU, musím pouze konstatovat: "Ixi, o hodně si přišel!"

Sraz pro mě samotného začal v pátek dvě hodiny po poledni, onoho osudného dne, kdy Hlavní Nádraží v Praze mělo svou skromnou halou přivítat mistra záchytku Pavlíka. Walker mě ukecal (jako vždy), abych tam šel taky, prej bude prdel. Chudák Pavlík, starej ostravák by asi v Praze netrefil na místo určení předsrazu před Diplomat, natož přímo do kempu, takže naše účast jakožto doprovodu byla nutná. No, a tak sem vyrazil na nádraží. Pravda, přijel sem trochu pozdě, protože sem pospíchal a cestou po eskalátorech v metru sem si všiml hromady lidí po mé levici, jak se snaží udržet svá chatrná tělíčka vzpřímeně na né moc plynule jedoucích schodech. Nějak mi ruplo v bedně, jak už to tak u mě bývá a zbytek schodů sem seběh a jen tak tak mě minuly zákeřně se zavírající dveře a pár lidí. Když se vlak rozjel, zjistil sem, že nejedu na nádraží, ale na druhou stranu na Vyšehrad. Nechal sem věcem volný průběh a počkal až vlak zastaví a v klidu sem vystoupil, překonal vzdálenost nástupiště a počkal na vlak jedoucí opačným směrem.

Na nádraží sem dorazil tak deset minut před druhou hodinou. Ale co to? Zpráva od Walka že sou sice na cestě, ale přijedou později. Vydal sem se tedy do haly a jal se koukat na informační tabuli s cílem zjistit co jede na Prahu z Ostravy. Nezjistil sem to, protože Walker. "Kde seš?" "V hale na nádraží" "Hm, tak poď do metra, už sme tady." Fajn, říkám si a vracím se na místo činu. Ale nikoho sem nikde neviděl, tak lezu zase zpátky a volám: "Kde ste?" "Sejdeme se na nádraží." "Tak jo, ale nádraží je velký, kde přesně?" Chvíli to trvalo, než sme se dohodli že se sejdem na třetím nástupišti. Vyrazil sem a za chvíli sem byl na něčem co připomíná nástupiště a dokonce tam byla i ta trojka! Vyběh sem schody a koukám a koukám a koukám a furt nic. Náhle se vynořlili z úplně jiných schodů čtyři postavy a hurá přímo ke mně. Walkera sem poznal, Demnogonish byl taky k rozpoznání, ale ty další dva sem neznal. Byl sem představen a ejhle, už sem věděl. Byl to Drugnanov a Merrdin, takže CS bylo v přesile. "Fajn, kdy má přijet Pavlík a kam?", byl sem zvědavej. "No, psal mi, že až budou z vlaku venku, tak zavolaj". "Hmm, takže je to vošéfovaný", uklidnil sem se a zapálil si.

Čas plynul a plynul, ale nikdo nikde a telefon ne a ne zazvonit. V půl třetí už to bylo divný a tak Walk volal, ale Pavlík měl asi vypnutej telefon. Tak mu aspoň poslal SMSku a čekal na výpis. Ten přišel až ve třičtvrtě. Oslavil sem to cigárem a čekali sme dál s novou nadějí že máme na koho čekat. Za chvíli zazvonil telefon a kdo to asi tak moh bejt? "Kde ste píči?" Walker komunikoval opatrně a šifroval to: "My jsme tady, ale kde ste vy?" "No, my sme taky tady, hahaha. Je tu ňákej stánek s kuřatama." Bohužel stánek byl skoro na každým nástupišti a kdo ví kde eště! "Dobře, tak poďtě na třetí nástupiště, my tu čekáme." Chvíli napětí a každej koukal kdo leze ze schodů a jestli to nejsou zrovna oni.

"Hele, ňáký zabijáci, to musej bejt oni!" "To nemůžou bejt oni." "Ale jo, to sou voni" Walk to rozštíp a zařval na Pavlíka jménem. Byli to oni. Jeden z nich, na první pohled vůdce z lidu se k nám rozběh, smál se a rozhazoval ručičkama, zatímco jeho komplicové ho v klidu následovali. Proběhlo další představování a já zjistil že s Pavlíkem přijel i EW-KubaII a Lord_Modrik. "No jo, ale co budeme dělat? Máme tak hodinu času." Pavlík na to přišel: "Mám žízeň, dejte mi pivo!" A bylo jasno, najít hospodu. "No jo, a kam je vezmem?" položil sem otázku do davu. Demno měl nápad. "Znám tady jednu hospodu, kousek odsud. Je to nahoře u Václaváku a jmenuje se to CZ Beat" Oponoval sem: "Já tady bydlím, kousek od Míráku, a nic takovýho sem tady nikdy neviděl." Tak sme se chvíli hádali o existenci našeho cíle, ale mezitím sme se dali na pochod, protože Pavlík stále hlasitěji informoval o stavu jeho vyschlosti. A tak sme došli až k rozhlasu na Vinohradskou. "Tak támhle to je" ukazoval Demno do postraní uličky jménem Balbínova. "Fajn, tady to znám, o blok nahoru chodím do herny, jaktože o tom nevím?" procedil sem mezi zuby. "Ale pivo tam prej stojí dost" uvažoval dál Demno. "Tak pudem na Mírák do Gambáče", zapojil se Walk do debaty. "Nebo do Hárlequ´ina, Pako! Aspoň dáme kulec." "To bude vostuda, tam mě znaj", přemýšlel sem nahlas. Pavlík, Kuba a Modrik tam tak na sebe koukali a nechápali. "Mají tam fotbálek?" chtěl vědět Demno. Kejvnul sem hlavou a to byla chyba! Tak dem do Hárlequ´ina, rozhod Demno. "Sakra", klel sem cestou a vedl je do mé klubové herny. A jak sem řek, tak se stalo.

Hned na baru sem potkal Pilgrima. "Co ty tady?" Prohodil sem žertem a podíval se na barmanku Hanku. Ta se koukla na Pila a bylo jasno. "Kde sou tady hajzly?" zaburácel Pavlík a já dělal že je neznám. To mi neprošlo a tak sem ukázal na dveře s takovým tím rozkročeným panáčkem. Za chvíli nebylo vidět ani Pavlíka, ani Kubu a za Modrikem zapadly dveře. "Uf, dáme si pivo" řek sem a Hanka začala točit. "Tak si někam sednem, né?" Našli sme stůl a já s Walkem sme si našli ten kulečníkovej. Demno odtáh většinu bandy na fotbálek a my sme měli klid na hru. To by ale nesměl přijít Pil. "Chceš porazit?" obořil se na mě. Zasmál sem se a dali sme hru. To vám popisovat nebudu, protože to plánuju dopsat eště letos, takže jistě chápete. Prostě sme hráli. Pak přišla parta z fotbálku a Pavlík začal: "A hrajete taky karambol?" (kulečník bez děr) "No, trochu taky, ale tohle je zábavnější" opáčil sem. Ale Pavlík se nedal a pod pohružkou že nás porazí sme na to přistoupili. Měl pravdu, Pil moc bodů nedělal (to máš za ten pool :)) a jim se podařilo pár pěknejch strků a hned vedli asi o 10 bodů. "Hmm, měli bysme jít, nebo to nestihnem a já nevím kudy na Džbán, nikdy sem tam nebyl" řekl sem když sem viděl počítadlo. Pavlík do sebe lil další pivo a blekotal: "Mě se tu líbí, nikam nejdem, zavolám Ragnallovi ať přijedou sem. To neprošlo, dopili sme a jali se platit. Já zas vodnes placení kulečníku, grrr. Pilgrim měl ňákou práci u baru a říkal že se prej zastaví pozdějc. A tak sme šli.

Museli sme si máknout, protože bylo skoro čtvrt na pět a v půl byl sraz před Diplomatem na Dejvický. Tak sme šli ven z herny a tam se všichni zastavili. Chcalo o 106. "Do toho nejdu" slyšel sem poplašené hlasy cukrových mužíčků. Měli sme kliku, že zrovna jela tramvaj na Museum a tak sme moc nezmokli. V metru byla taky sranda. Zápas Pavlíka s automatem na lístky by stál minimálně za fotku, ale focení teprve přišlo. Modrik si sed na eskalátory a asi to chtěl sjet dolu. Namísto Modrika cestovala dolů Pavlíkova umělohmotná flaška s jakousi tekutinou o které sem si myslel že musí obsahovat alkohol. Ale nebyl! "My sme chlastali ve vlaku" pochlubil se nám Kuba. "Co sme měli dělat 5 hodin ve vlaku?" No jo, ale Pavlíkova flaška byla rázem o 20 metrů dál. Klika byla že to nikoho netrefilo. Představte si 2litrovku jak jede mezi eskalátorama a dole vystřelí jak torpédo dobrejch 5 metrů od schodů. Lidi to vesele obcházeli a vůbec je nenapadlo že to tam nemá co dělat. Pavlík se doslech o změně pozice flašky a začal něco mumlat na Modrika. Uklidnil se teprve když ji měl nadohled. "Já říkal že bude vostuda" konstatoval sem a vedl je dál do útrob pražského metra. Došli sme na nástupiště a zjistili sme, že ty lidi co nám obcházeli flašku byli cestující z našeho metra a vlak na nás v dálce tunelu svítil zadovkama. Kuba ožil a se slovy: "hele metro" vytáh foťák a začal fotit nástupiště a vytřeštěný cizince, který sou zvyklí fotit, ne bejt focený. Za chvíli přijelo metro a já se divil že to řidič nikam nenabořil, když mu Kuba blejsknul do xichtu. Nastoupili sme a Pavlík začal zase něco mumlat a smál se u toho jako když mě lechtaj na koulích. Prostě hrůza. Ale lidi už to moc nebralo, když s náma vydrželi na nástupišti. Kuba fotil, Pavlík se smál a Modrik se mě furt na něco ptal. "Sláva, sme tady" prohlásil sem a vedl je z vagónu k eskalátorům. Zdolali sme dvoje schody a zajásali sme. Nejen že přestalo pršet, ale Ragnall ještě nevodtáh. Proběhlo další a ještě větší seznamování a Ragnall slovy rozeného vůdce oznámil: "Sice už nikdo přijít nemá, ale počkáme do třičtvrtě a pak deme!" Naštěstí bylo co dělat, protože už tam nás bylo tak 20 a krom toho všichni chtěli vidět Pavlíka. To bude zase cesta tramvají …….

Cesta tramvají byla jak se dalo očekávát hlučná. Sice sem neslyšel kdo mi co říká, ale když se smáli všichni, tak sem se smál taky. Netrvalo to ani osm stanic a vystupovali sme. Pak nás Rag ved jednou klikatou uličkou za druhou až sme v dálce uviděli velký nápis KEMP DŽBÁN. Cestou sme potkali asi ohluchlýho Bahňáčka, protože nereagoval na nás a šel hned za vůdcem. Ale hlavně že sme ho měli. Kemp mě svým zevnějškem překvapil. Vypadalo to tam docela ucházejícně. Hned jak sme překonali bránu kempu, uviděl sem malého ušatého mužíka opírajíce se o sloup a snažil se komunikovat s oněco višším kolegou v kšiltovce. Ten ušatej se představoval jako Eagle, ale toho druhýho sem buď zapoměl, nebo sem neslyšel. Tak sme to zasekli hned u nich za vratama a po dlouhé úmorné cestě klikatýma uličkama, na kterých by si zlámala nohy i babka na skejtu, sme si dali chvíli voraz. Rag mě ukecal (chyba) abych mu pučil telefon, že potřebuje zavolat Fens. Propujčil sem svůj přístroj ale neměl sem na Fens číslo. Rag mi ho nadiktoval a pak telefon vrátil že prej to nezvedá. Pak nás Rag opustil že si de někam pro bágl a věci a bude zpátky tak za 20 minut. Za pár minut dorazilo auto i s Fens. Myslím že tam byla i Sappy a Alaitos. A tak ste mohli slyšet další "nazdáááár" a všechno okolo toho a tak. Já sem se zatím snažil navigovat Ixe a spol, který asi 2x přejeli Prahu a motali se tam jak vítr v bedně. Taky mi volal Stal, ať si ho vyzvednu s Lipem na nádraží. LukasKiller už to měl dohodnutý a já měl hromadu dalších starostí, protože mi eště nedorazil Morpheus, Sieg a LordKiller. Hlavně sem měl u Morpha slíbenej stan, kterej sem nakonec skoro nepotřeboval, ale o tom později. A tak můj kredit zase trpěl a trpěl. Stal se musel spokojit s Lukasem a jeho orientačními schopnostmi, které sou jistě na úrovni, pokud de o nádraží. (sorry Luku, tak mě to tak napadlo a pokousalo)

A do toho další telefon! "Haló, vy ste mi tak před deseti minutama volal, měla sem nepřijatý hovor, co ste potřeboval?" ozvalo se a já byl naprosto mimo. Nevěděl sem vo co twist, ale to už sem stejně nemoh nic říct. "Kdo vlastně ste???" Chvíli sem přemýšlel a potom sem to rozštíp: "No, pomůže vám, když řeknu že sem Pakodlak?" V tu chvíli se Fens zasmála, položila telefon a přestala se opírat o auto. A co z toho plyne? Ragu, můj telefon už neuvidíš :) Pavlík se mezitím snažil sníst něco, co vypadalo jak když to přejede autobus, ale pak dostal zase žízeň a okamžitě vystřelil i s Modrikem do nedaleké hospody, cítíc pivo. Tak sme se pobavili a v tom nejlepším přišel Rag a seřval nás že tam jen tak stojíme a neplatíme. U okýnka se vytvořila fronta a tak sem počkal, nemusel sem bejt první a zase sem se věnoval svým lidem, jako vždy :) Xkiller už byl v Praze, ale nemoh se dostat na Evropskou, nebo co to blábolil a že prej nemáme čekat, nějak se tam dostanou. Tak sem to nechal bejt, protože už přijela další tlupa od nás. Morph, Lord, Sieg a s nima to prase Red! Hrůza, ale co se dalo dělat, hlavně že byli tu. Sice to bylo tak že mi zavolali ať si pro ně du před kemp, že nevědi kde sme a když sem vystrčil hubu z kempu, tak sem viděl Raga, už s věcma, jak je táhne naším směrem. Teprve pak nás moh seřvat, protože tam eště nebyl :) ale už se mi to nechce přepisovat. Mám v tom trochu svíčkovou, ale kdo nemá? Heh, tak dál. Tak mi teda dorazil stan a já moh bejt klidnej, i když nebylo proč se vzrušovat.

Další rána pro kemp, přichází Vilge a táhne s sebou Ranuncul. Podivil sem se: "Hmm, ženská :)" Ale to už Vilg spustil a mumlal jedno přez druhý a já si vzpoměl že na hezkej xicht mě tam nepustěj a platit se musí. To píšu jenom proto, abych nekazil drobotinu. Věděl bych o lidech co neplatili, ale to už sem psal na policii :)) Jak lidi chodili od okýnka a nebylo jim líto těch peněz co si ta ženská nechala a stejně nic neukázala :( tak se pomaličku trousili za Ragem na kopeček a snažili se aby jim aspoň něco jednou stálo. Samozřejmě že řeč je o stanech. Dostal sem od paní z okýnka cedulku a příjmák a mohli sme taky vyrazit. Chvíli sme se prali se stanem, ale nakonec to vzdal a začal poslouchat. Stan sice stál, ale mě se zdálo že je to jednomístnej stan a eště k tomu k stání, ale nemoh sem si stěžovat.

Kdo měl hotovo, postával u lavičky, protože místa k sezení už nebyli. Tak sme chvíli kecali a já si pak vzpoměl, že Rag šel rezervovat hospodu a řek mi, abych rozhlásil, že až se vrátí, pojede s Fens na nákup, takže kdo bude chtít něco koupit, tak to máme napsat na papír a dát mu to. Tužek bylo dost, ale papír chyběl. Tak sem musel zase já jako starej vůl k paní do window a žebral sem papír. Dostal sem :)) Bohužel jenom papír, ale to bylo v pořádku. Rag už byl zpět, ale nesl špatné zprávy. Hospa sice byla zařízená, ale drobotině tam prej nenalejou a pivo tam měli drahý. Já sem si svoje vodkroutil a seznam byl hotovej. Rag teda jel, ale dohodli sme se, že asi pudem na Bořislavku, když to maj tady drahý a nenalejou. A protože Rag jel nakupovat, zrušit rezervačku v drahý hospodě zbylo zase na mě. Zatímco sme čekali až Rag s Fens přijedou z nákupu, vrátil se Pavlík s Modrikem a postavili stan eště menší než sme měli my. To mě uklidnilo, že na tom nejsme zase tak špatně :) Vilge taky dostavěl svůj hotel, kterej díky své hnědé barvě a velikosti z dálky budil dojem, že v kempu chcíp mamut. A zrovna vedle našeho stanu :( Ani už nevím jak se to stalo, ale banda z Plzně konečně dorazila a my šli zase jako volové naproti. Ix to teda nakonec uřídil i s Gorworem na palubě. Tak sme se zase všichni sešli před stanama na lavičce. Ragnall stále nikde a nás začali napadat divné věci. "Von to tam snad vyrábí, né?" Sice sem si uměl představit jak by se dala zadarmo naplnit flaška fanty, ale nepřišel sem na to, jak napodobit rohlíky. Tak sme se nakonec shodli že si tam na to musí vydělat a to chvíli trvá. Pavlík zase projevil zájem o pivo a čas utíkal tak pomalu.

Nakonec sme se dočkali! Fens to hodila na trávník (myslím tím auto) a lidi si začali chodit a rozebírali chlast a jídlo rovnou z kufru. Pavlík dostal svou flašku vodky a byl spokojenej. Ale než to Rag všechno rozdal a spočítal, tak Pavlíkovi došla flaška a ostatním trpělivost. Někteří odvážlivci se odvážili odvážit se jít bez nás. Stejně sme je našli jenom kousíček od kempu v hospůdce Džbánek. "Kam bysme chodili? Pivo tu maj taky a není to daleko." No jo, ale když sme zjistili, že v deset večer zavíraj a porovnali to s aktuálním časem, zjistili sme, že nás tu nechaj tak půl hoďky :( Obsadili sme většinu stolů co tam měli a objedlali si jak jinak než pivo. "A opravdu nás tu dýl nenecháte?" Zkoušeli sme to na servírku. "To nejde, nejste tu sami a lidi chtěj klid" dostalo se nám odpovědi. Sieg to vyřešil: "Tak je vyhoďte, né?" osopil se na chudinku. Tím si to u ní asi definitivně posral! A tak sme dopili a vydali se k našemu původnímu a jedinému cíli, k chlastu. Vlastně na Bořislavku!

Zpátky na zastávku sme už třefili i bez Raga a 4 stanice to tam s náma vydrželi i ostaní nevinní cestující, nezvyklí armageddonu v 10 hodin večer. A pak už jenom huráááááá na Bořindu. Tam na nás taky koukali jak když jim nadloube, ale jelikož sem přišel až s tou skoro poslední partou, tak už se moc nedivili. Stoly už někdo poskládal tak jak byli na prvním srazu co pamatuju a pivo teklo. Hmm, to je jasný že teklo, nedávali nám ho v kostkách, chtěl sem říct že teklo proudem. A nemyslím toho sviňi elektrickýho prouda. Snad to pochopíte. Lidi se postupně začali vytrácet ke kulečníkovým stolům a někdo i k fotbálku a tak sme si mohli v klidu sednout :)) Piva bylo asi dost a tak sme to do sebe lili jak vo závod. Dokonce mě tam čekal i Ash, to je ten blb co furt nemá počítač a pořád říká: "neboj, bude" A já mu to furt žeru :) Tak sme taky pozlobili koule a když nás to unavilo a fotbálek už nám lez taky krkem, tak sme si zase sedli a jen tak sme kecali o všem možným.

A pak se to stalo! Dorazil Lukas, ten co měl vyzvednout lidi z nádraží. No, lidi. Stala sem poznal, toho už sem viděl, ale pak tam byl eště někdo. Postrach všech barů a počestných panen a hlavně srazů, Lipo! Kdybych byl já v jeho věku tak sprostej, tak je ze mě dlaždič. Lipo měl už od začátku slovník že by se za něj styděl i námořník. Ale co, je to Lipo. No jo, ale pak začal pít a to bylo zle. Pavlík byl oproti němu beránek. Ten měl pivo, občas obešel celou hernu a se slovy: "nazdraví vy píči" to do sebe kop a byl klid. Ale lipo byl jak dělo. Nevím co a kolik toho měl, ale dost to v něm šplouchalo :) Někdo zdravě usoudil že by se s tím mělo něco dělat a tak ho dobrovolníci dopravili do kempu a uložili. Budiž jim vzdán dík, preferovat kamaráda před chlastem. No jo, ale když celej den nevidíte jídlo, tak sice nemáte co blejt, ale žaludek začne protestovat a tak sme se odebrali nahoru a dali si pizzu. Ash do mě před jídlem narval panáka tequily a já zas jednoho do něj, aby mi pak nepřišla složenka. Pizza byla dobrá věc do žaludku, sice sem moc nepochytil co to bylo a jak to chutnalo, ale bodlo to. Pak přišla další tequila a hupky dupky zase dolu na pivko. Ash je prostě kamarád, víte jak to myslím :)

Dole už moc zábavy nezbylo, některý lidi vypadali že maj dost. Pavlík byl taky v ráži a asi ho taky někdo přemístil do kempu. Co se dá dělat, i nás tak ve tři ráno vyhnali a my odsouzeni na noční tramvaj s intervalem 40 minut, sme museli čekat. Do kempu sme trefili, sice to nešlo tak dobře jako poprvé, ale dorazili sme. Když sme přišli ke stanům, zaslechli sme z Goganova stanu Lipa: "vy pííííči" a spousta dalších nadávek, asi ho někdo probudil :( A protože s Ixem sme pořádně neprobrali záležitosti klanu, vybrali sme od Siega daně (pivo) a šli sme někam pokecat. Došli sme na lavičky do tý hospody kde měli tak draho a nenalili a začali o klanu. Ale kdo by to řek, ve 4 ráno se nechtělo spát víc lidem než jenom nám :( Za chvíli se docoural Darlor s flaškou vína, potom přišel i Acid, Lord a Morph a nakonec Gogan. A tak sme měli po radě :) Kecali sme o všem možným a z dálky sme slyšeli dunění, jako když někdo tluče prázdnou lebkou o dřevo. Byla to ňáká technoparty, prostě podzemní jaderný zkoušky. A my kecali a kecali, až začalo svítat. Tak sme si řekli že by bylo vhodný se trochu prospat. Ix, starej Gris, vlastně škrt, šel spát do auta, že prej nebude platit za kemp, když má auto. My sme se odebrali do stanů a já myslel že se trochu vyspím. To sem byl na omylu. Došli sme ke stanům a co to vidím? Gorwor leze ze země a vstává. Ani nevím kde se tam vzal, ale prostě tam byl a netvářil se zrovna vlídně že ho někdo ruší od jeho činnosti, ať už byla jakákoliv. Co se dalo dělat? Jedině spát. A tak sem byl rád že ten stan máme.

Tak sme s Morphem zalezli a že jako budeme spát. Jemu to šlo celkem zdatně, ale já sem nemoh přijít na tu správnou polohu a ať sem dělal co sem dělal, buď sem měl nohu ze stanu, nebo sem chtěl druhou díru udělat hlavou na opačné straně stanu. Tak sem vystrčil hubu ven a zkoušel se uspat plynem co mi šel z cigára. Možná mě víc uspaly Morphovy nohy a tak sem si řek: "běž chrápat vole". Znova sem uleh a pak sem o sobě chvíli nevěděl. Nevím jestli sem opravdu spal, nebo jen tak přemejšlel koho vyhodím z klanu až přijdu zase k počítači :)) ale najednou sem byl zase při smyslech. Vyrušili mě totiž cizí zvuky ve stanu. Morph chrápal jak vo závod. Morphe, za chrápání se nepovyšuje :) Takže sem měl po ptákách. Jak sem tak zkoumal kde to sem, zjistil sem, že můj stanodárce se přemístil více ke středu stanu a znemožňoval mi pohodlnější pozici. Náhle byli mé naděje na odpočinek pryč. A tak sem se rozhodl prozkoumat okolí a zjistit novinky. Opustil sem stan a zhodnotil stav terénu. Nikde nebylo nablito a tak sem se odvážil udělat pár kroků. Gorw už nechrápal na zemi a někam se vypařil. Místo něj se tu na lavičce válel Lipo a vypadal unaveně. Kdyby ho tak viděla paní Lipomanová. Myslím že váleček v ruce by asi nechyběl.

Dal sem si ranní rozjezdovku v podobě několika rozdrcených a do papíru úhledně zabalených voňavých lístků tabáku a pozoroval, jak lidi a vobludi lezou ze stanů a proklínají dení světlo. Lipo se mezitím taky vzbudil a koukal co se děje. Samozřejmě že to pořádně okomentoval. Nevím jak přesně to vzniklo, ale Gorw mu vesele oponoval ze stanu, kde se původně snažil Lipo setřást gorilku po včerejšku. Ten Gorwor vleze snad všude :) Pavlík už byl taky na nohou a protože čekání před hospodou ho asi nebavilo, vymet opodál stojící krámek a odlehčil jim tak od posledních dvou plechovek piva. Pak si šel provokativně sednout před zavřenou hospodu a čekal až mu bude někdo schopnej nalejt pivo. Šel sem pro Ixe, ale na místě kde včera zahrabali Škodovku byli jenom stopy po kolech a nic víc. Tak sem to zase votočil zpátky ke stanům. Tam sem zjistil že na Džbánku mají už otevřeno a tak sme vyrazili.

Přišel i Pavlík, asi cejtil pivo. Servírka nás tam po včerejšku asi moc ráda neviděla, ale když přišel Gorw, vše zapadlo do starých kolejí. My: "něco bysme pojedli", Gorw: "někoho bych sežral". Jako náhodou sme si všichni čtyři, co sme tam byli první (Gorw, Já, Modrik a Pavlík), objednali to samý = bůček. Jako předkrm bylo samozřejmě pivo. Jídlo bylo na stole a začali chodit další lidi a jako včera začali obsazovat pomalu ale jistě celou hospodu. Talíř přežil a Gorw měl první chod za sebou. Ihned si objedal další jídlo a než sem já dodělal bůček, tak se cpal nanovo. Modrik to nevydržel a taky si dal druhej chod. Pavlík sice vypadal jak když ho přejedou traktorem, ale pivo mu chutnalo. Já si vesele pokuřoval a doufal že kyselina (Gorw) toho nechá a bude se věnovat kamarádům. Pavlík využil přestávky a zbytků z Modrikova talíře a tak sme mohli na vlastní oči vidět jak plave kroketa v pivu. Kroketa asi nebylo přesně to ono co dává pivu říz a tak následoval kus filé, citrón a na dno dopadla nastrouhaná mrkev. Když majitel piva zjistil že se to pít nedá, začal zkoumat a vymejšlet různé (spíš hrůzné) pozice a polohy kroket s ostatní zeleninou na talíři. Nakonec mu to někdo odnes, tak byl klid. Upravené pivo šlo taky rychle ze stolu, ale na zem. Přicházeli další lidi a pilo se, kouřilo se a Gorw pravidelně zaměstnával kuchaře. Prostě dopoledne jak má být. Potom někdo něco kváknul o MTG (Magic The Gattering), což sem kdysi dávno hrával. Balík mi zůstal a já ho měl náhodou v báglu. Ukázalo se, že balíků tu je víc a byla dohodnuta menší pařba. Gorw se nerad loučil s kuchyní ale šel dobrovolně s náma.

Zabrousili sme zpátky do kempu a vzali potřebné hráčské vybavení. Někdo navrh, že pudeme na nedaleké koupaliště Džbán a tak sme šli. V cestě nám však stála zamčená brána a nám se to nechtělo obcházet. Urza to zmáknul na jedničku, Modrik taky bez úrazu a já sem taky celej. Akorát Pavlík si málem roztrh pytel. Gorw to radši obešel, jinak by šel jako první a razil by nám cestu ocelovou konstrukcí brány. Další překážka! Brána na koupák nebyla sice zavřená, ale chtěli po nás peníze. Co se dalo dělat, když už někdo ten blbej nápad měl, tak teda jo. Pivo tam měli docela hnusný a z toho kelímku to není ono, ale co se dalo dělat. Sedli sme na lavičku a začali hrát. Lidi na nás koukali jak porodní bábá do turbíny, ale časem si zvykli. Pavlíkův červenej gobliňák mi moc problémů nedělal, protože se stejně nejdřív vymlátili s Urzou. Já sem nakonec slíz smetanu. Ale Urzuv balík byl problém. Rychlejší elfí pakl mě kostil co to šlo. Mě navíc nechodila mana, a když chodila, tak než člověk vyloží upíra, tak už to má za 10 vod těch smradů elfů. Prostě průser. Hrát tak na 50 životů, tak si pískám. Nebo někomu dělat šéfa do imperátora. Ale na to by bylo potřeba 6 hráčů. Ale co vám to tu vůbec cpu? Stejně do toho nevidíte, a pokud jo, tak to radši nečtěte :). Odpoledne uteklo jako voda a nás už to nebavilo. Do toho všeho vodjel Pavlík někam na Václavák, ani nevím co tam dělal, ale každýho se ptal na cestu a vypadal jako že tam má sud zadarmo. Pivo bylo tak hnusný že zůstalo v kelímku a zase sme táhli do kempu. Tam sme uložili karty a přemejšleli co dál.

Rag zrovna balil stan a vypadal smutně. "Co se děje Ragu?" byli sme zvědaví. Rag to opravdu balil, měl doma nějaký problémy s barákem. To bych kecal, nevím přesně co to bylo, ale prej mu něco změnilo skupenství z pevného na sypké. A tak sme museli pro Fens, protože byla hned po Ragovi velitel. A tak sme šli zase zpátky na Džbánek. A tam sme našli asi všechny. Dokonce i Ix už se našel a vysedával kde jinde než u Gorwora v jídelně. Z jeho parkoviště, chytře schovaného za kempem byl kýmsi vyhnán a utábořil se na nedalekém parkovišti u koupáku. Estě s pár lidma od nás vysomrovali lístky k vodě a šli se koupat. Gorw zase žral jak zjednanej a nám stačilo, že sluníčko svítí a že je co pít. Tak sme kecali o tom a zase o tamtom a tak porůznu. Někdo ke mně přišel a řek mi: "dělej, deme pro Sotrimera, bude tu za chvíli"! Chvíli sem koukal a nevěděl co se to děje, ale pak sem vstal a šli sme před kemp. Chvíli mu to trvalo, ale za chvíli se opravdu objevil Sotri a mířil přímo k nám. A co víc, někoho ved sebou. Koho jinýho než ženskou. Tak sem nabyl dojmu že Sotri opravdu žije, neboť sem se ho tak půl roku na netu neviděl a telefon buď stávkoval, nebo sem se mu fakt nemoh dovolat. Vyzkoušel sem jeho číslo a opravdu to bylo to co sem na něj měl. Nějak sem to nepochopil, ale to už sem neřešil. Hlavně že byl naživu. Tak si s náma dal taky pivo, aby neurazil a kecali sme dál. Gorwor vyprázdnil už asi šestej talíř a pomaličku se mu na tváři usazoval ten správnej výraz, kterej o vás řekne "posnídal sem".

Na večer byla plánovaná zase Bořislavka, tak se bylo na co těšit. Mezitím dorazili rekreanti z koupáku a vypadali jako když zmokli. Kdoví co tam dělali. To sem ale taky neřešil, protože tak vzácnej host jako je Sotri, to se nesmí nechat jen tak. Odpoledne uteklo zase jako voda a Bořislavka se blížila. Buď se mi to zdálo, nebo sem viděl čím dál tím víc neznámejch lidí. Jenom na Bořindě sem jich viděl tak 5 novejch, ale později sem se doslech že to je v pořádku, někdo prostě dorazil až v sobotu. Ale nepředbíhejme, eště tam nejsme. Konečně se někdo rozhoupal a zavelel k pochodu. Většina lidí se opravdu dala na pochod, ale lidi jako Gorw, kterejm zrovna přinesli plnej talíř se ne a ne hnout z místa. A tak se ty, co vyrazili jako první, zasekli za druhou zatáčkou a kontrolovali stav rumu ve flašce, jestli to je tím alkoholem, nebo za nima opravdu nikdo nejde. Nakonec sme se všichni odlepili a hurá tam kde to známe. Zbytek tlupy sme dohnali a známou cestou se opět dopravili do herny na Bořindu. Sotri hrdě vyndal lístek s jeho pivem, o kterým asi už na Džbánku neměli ponětí a jeho výraz v tu chvíli vypadal jako když chce povýšit :) Samozřejmě že z toho nic nebylo :) Pak mi padlo oko na tu hromadu lidí co sem neznal. Už jenom proto, že seděli hned vedle nás. Zase tak velká hromada to nebyla, protože se tam do toho zase motal Pavlík, Gogan a Shai, kterýho sem furt zapomínal. Dokonce nás svou přítomností poctil i mocný Imhotep. A kdo ví kdo ještě. Ať sem dělal co sem moh, stejně sem si to nepamatoval :( Lidi se zase snažili aby jim lítali koule po stole a fotbálek byl příjemným odreagováním od půllitrů. A pak se to stalo. Přišel Pilgim a koho s ním nevidím? Barmanka z Harlequ´ina! Sice pozdě, ale přece. Dali sme se do rozhovoru a čas zase utíkal jak splašenej.

Pavlík mezitím dorazil svoje dvacátý pivo a chystal se zlomit rekord tím dvacátým prvním kouskem. Pil si zatím nahoře vyhlíd oběť (Stala) a dal se do práce. A jak už to tak bývá, my měli zase hlad. Tak hurá na pizzu. Pil seděl se Stalem a s Hankou u stolku nahoře a vypadal šťastně. Hned si mě vytáh ven a nadšeně vykládal: "ten Stal je snad magor, sem mu vobědnal džus s vodkou a von to exnul, ani nevěděl co to je. Tak sem mu přines druhej s velkým panákem a taky to vyžah, teď je u třetí a diví se že se se mu to všechno motá. Chudák Stal, nepřivyklý chlastu už měl tak 3 piva a 3 panáky. "Hlavně to s ním nepřežeň, znáš se", domlouval sem mu a slintal sem na plnej talíř, kterej už byl na mém místě. Po velice pozdní večeři sme zase zašli dolu a tam to stálo zato. Pavlík seděl před forbesem a koukal jak se to točí a bliká a pípá. Nevnímal nic jinýho a z doslechu tam prej seděl dobrou půlhodinu. Rekord byl zlomenej, ale ty následky. Demno si asi povídal se stolem. Ruce klasicky složený a hlavu nalepenou na desce stolu a nevnímal. Ix mě chyt a že prej dáme kulec. "jestli vydrží plátno, tak uvidíš" komentoval sem a řítil se ke stolu.

Kulečník mi šel podezřele dobře, na to, kolik sem toho dostal ze sklenice přez trávící ustrojí a odevzdal na nedalekém WC. Již dávno sem zkoušel účinky akloholu na soustředění a hru, ale dycky když sem chtěl vyhrát a opil se, tak mi to nešlo. Dneska tomu bylo přesně naopak. Nevím co je v tom za chyták, ale hrál sem dost dobře. Ix taky nehrál špatně, ale říkám mu to furt, stojí u toho moc ze strany a tágo taky drží křivě, takže nemůže trefit kouli přez celej stůl a eště si nahrát. Ale to bysme nesměli hrát jenom dva. Oporou na mé straně byl Warran a Ix měl zátěž Reda, kterej za tu dobu kdy mi sme odehráli tak šest her upustil tak 162x tágo na zem. Občas něco nebo někoho trefil, ale většinou to bylo to tágo na zemi :)) Vše sledoval znaleckým, avšat trochu zastřeným pohledem Lipo a pár lidí co už taky koukli na dno sklenice. Pak se ze schodů sesypal Stal a mumlal něco vo Pilgrimovi, parchantech, dobytcích a kdo ví co to tam Ranuncul nakecával. Silná dvojice Pako&Warran vedla asi 5:1 nad zdecimovaným Ixem a totálně zpráskaným Redem, když sem dostal nabídku na duel. To mohli bejt tak tři hodiny ráno a noční tramvaje jezdili o 106. Tak sem přijal výzvu a dali sme hru. Tak jo, vyhrál sem, ale musela to bejt náhoda. No, a tak sme vrátili koule, bohužel zaplatili a hurá zpátky do kempu.

Cesta noční tramvají byla jako vždy k pobavení, ale ostatní náš humor asi nechápali a koukali divně. Dokonce bych řek blbě! "Ať si čumej, když je to baví", říkali sme si a vesele cestovali směr Džbán. Cesta od tramvaje do kempu snad byla uplně nejhorší za tu dobu co sme cestovali z kempu nebo do kempu. Možná to bylo tím že byli tak čtyři hodiny ráno, ale já osobně bych vsadil na něco jinýho. Cestou na mě vymejšleli, jak mi upravit jméno aby to znělo blbě. Ale stejně už si to nepamatuju, co na mě vymysleli, takže můžu bejt klidnej a dělat jako by se nic nestalo. Akorát si pamatuju že tam byl nějakej konflikt s Redem, ale to se dalo čekat, ten byl skoro všude. A tak sme kecali a kecali, až sme se prokecali až do kempu. Nahoru na kopeček to šlo hůř než po rovince a vy asi víte proč, ale hlavně že sme se tam dostali. "A co těď, když sme konečně tady???"

Darlor přitáh zase další flašku vína, nevím kde to bral, ale bral to asi dost dobře, protože ho zatím nechytli. Kity vytáh flašku z Božkova a už se ředila Cola. Pomoh sem upít rum, zatímco ostatní upíjeli kolu, který bylo víc. A tak sme si sedli kolem ohně, kterej bohužel chyběl, protože zapalovat kemp se nedělá. Ale zima trochu byla, voheň by bod. A jak sme tak seděli, tak sme kecali o všem možným i nemožným. Jedna flaška s Colou vobíhala po směru hodinových ručiček, zatímco Darlorova flaška s vínem kolovala na opačnou stranu. U Virgina se obě flašky dycky sešly. Doteď nevím jak to dělal, ale dařilo se mu to. Red se furt někde motal a blekotal pátý přez deváty a furt chtěl flašku. Nevím jak se to stalo, ale většinou ho flaška míjela za jeho zády. Náhle se mi naskytla zajímavá podívaná. Zprava prošel okolo stanů nalitej Stal a šinul si to někam na druhou stranu našeho tábořiště. Nechal sem to bejt a dál se věnoval rozhovoru. Tak za minutu Stal absoluoval zpáteční cestu z leva do prava, ale sebou nes nějakou igelitku a zase zmizel odkud se vyhrabal. Nedalo mi to a začal sem přemejšlet co asi v tý tašce měl. Když vemu v úvahu v jakém byl stavu když šel tam, zpátky šel vo něco líp a když se zamyslím nad tím, co všechno vypil, zavrhl sem myšlenku nad obsahem jeho zavazadla. Musím vám říct, že pokec to byl dost dobrej a ani sme nepostřehli že už je ráno a pomalu začínalo svítat, ale furt bylo o čem se bavit. Občas si někdo vzpoměl na kytičky a šel zalejvat. Postupem času začali lidi odpadat (únava alkoholem) a někteří si dovolili dokonce jít spát. Taková drzost! Ale pár dobrých lidí zůstalo a vydrželo až do konce. Fens se taky musela vyspat, protože to musela zase vodřídit domů a spát za volantem bych si dovolil jedině já, protože by to vyšlo úplně stejně, jako kdybych byl při vědomí. Fens bohužel nakazila i pár ostatních lidí, kteří si řekli že by se mohli taky jít vyspat a ulehli. A tak sme se prakticky rozpadli :(

Flaška s rumem došla, Darlorovo víno taky a třetí flaška která byla mix Coly s Jelínkem nebylo přesně vono a tak jí tak půlka zbyla. Ale později se ještě hodila. A protože většina lidí se šla pokusit usnout, dokonalým příkladem je Virgin, kterej byl po pěti minutách ve spacáku zase na nohou, tak my, co sme odmítali odpočívat museli vymyslet nějakou činnost. Nějakýho blbouna napadlo, že vzbudí Pavlíka a z nerozumnosti hodil na jeho stan prázdnou flašku od Coly. Tyčka nevydržela nápor kvalitního plastu a spadla na někoho uvnitř. Modrik po chvíli vylez a nadával jak špaček. Narovnal tyčku a šel zase spát. O pár sekund později se ze stanu vynořila fousatá držka Pavlíka a začal opět kulervoucí smích. Necro na lavičce s lahváčem vypadal pobaveně, když viděl celý výstup, zvednul se a šel pokecat s tím co zbylo z Pavlíka po jeho včerejším rekordu. Jak bylo dobrým zvykem, kdo viděl Pavlíka, chránil chlast před zhoubou. Ale žízeň je věčná a Pavlík sháněl něco, čeho by se napil. A ejhle, nedopitá flaška Jelínka z brzkého rána. To víte, že padla, Pavlík měl co pít a my nemuseli dopíjet. Flaška šla do lesíka přez plot, jako asi všechno nepotřebný a bylo vystaráno. Walk šel taky chrápat, Demno se tam válel už od večera, ani s náma nepokecal a nepopil. Stal taky chrápal jak vo závod, Fens sme věřili že šla spát a do chcíplýho mamuta sme neviděli, ale Vilge tam asi taky byl. Virgin šel taky asi napotřetí konečně spát a žrout Gorw musel bejt taky někde v kempu, protože na Džbánku eště otevřeno neměli. Pohled na ranní oblohu, kde tmavé mraky neslibovaly počasí podobné celkem vydařené sobotě, nás ujistil v dojmu, že je po srazu.

Pomalu, ale jistě sme začali balit stany a připravovali sme se na smutný odchod z těchto míst. Vše bylo sbaleno během půl hoďky a my mohli vyrazit (já, Morph, Sieg a Lord). Obrali sme Necra ještě o pár cigaret, protože to byly pravděpodobně jediný dostupný cigára v celým kempu, a pomalu sme se vydali na cestu. Cestou přez bránu sme odevzdali naše těžce zaplacený cedulky a už nám nic nebránilo opustit spořádaně kemp. A tak sme se vydali na cestu k tramvaji, na metro a nejkratší cestou domů. Nevím jak dopad ten zbytek co zůstal, ale já musel bejt zase večer v Harlequ´inu, protože byl turnaj a já sem ho měl zajistit po organizační stránce. A tak jistě chápete, že sem se musel dát trochu dohromady a nebudete můj pro někoho jistě předčasný odchod považovat za zradu. Ještě že sem nemusel v pondělí do práce, protože sem měl do středy dovolenou. Pro mě sraz skončil takhle. Ale věřím, že ti, co zbyli jako poslední nám jistě nabídnou pohled na sraz z té jejich strany a až do úplného konce. No, a já sem konečně na konci s popisem letošního srazu BN, který se jak již opakuju poněkolikáté opravdu vydařil.


Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem účastníkům srazu, za atmosféru, kterou společně vytvořili, a všem ostatním tvorům, kterým sme zkřížili cestu a přežili to. Jmenovitě bych pak chtěl poděkovat Pavlíkovi a spol z Ostravy, že tolik nevyváděli a své chování přizpůsobili tomu, že sou tu jako hosti. Xkillerovi, že dotáh svojí károu i Brutála a hlavně Gorwora. Gorworovi, že kuchař na Džbánku přežil (myslím) a za slušnej účet, kterej tam asi neměl konkurenci. Morpheusovi, za poskytnutí místa ve stanu a za to chrápání :) Siegovi, za lahváče, zapujčené na sobotní ráno po Bořislavce. Fens a Kity, za poskytnutí a přípravu míchaných nápojů :) a squelou atmosféru posledních hodin srazu. A samozřejmě Darlorovi, za flasku vína na sobotní noc. Lukaskillerovi, za to, že doved Stala z nádraží a Lipa nezabil hned za rohem u popelnic, kde by si ho dali somrové na grilu. Samozřejmě také Ragnallovi a spol za eskortaci Lipa z Bořislavky do kempu. Nesmím zapomenout ani na Pilgrima a Ashe, že se na nás přišli podívat. Je toho moc a moc a určitě sem na spoustu lidí a činů zapoměl, ale není v silách lidských si všechny tyto zážitky zapamatovat, ať už byli smutné či veselé. Těch veselých asi bylo víc. A tak to má bejt. Škoda jen,že se na sraz nemohli dostavit všichni kdo chtěli :(

A ze všeho nejvíc bych chtěl poděkovat tvůrcům myšlenky srazu a všem možným i nemožným organizátorům srazu a všem co se snažili pomáhat a pomáhali zajistit hladký průběh těchto báječných dnů. Speciálně bych chtěl poděkovat Ragnallovi a Fens, kteří to takřka táhli, ikdyž to nebylo někdy na první pohled vidět, ale ten pocit stačil!

Výborně, si tady. Tak si přečti následující řádky, a pokud si v Praze na srazu nebyl, asi se dozvíš, o co si přišel. Bylo toho hodně.

Už půl roku předem sem věděl, že pokud pojedu do Prahy na BN sraz, bude to SUPER, ale takovejhle nášleh sem fakt nečekal. Vyjeli sme asi tak ve tři odpoledne v pátek, 2.8.2002. Nabral jsem po cestě Brutala a Gorwora, kteří jeli také z Plzně. Už tady se ale vyskyt problém. Věděl jsem, že Gorwor je při těle, ale už sem nevěděl, že když si sedne do škodovky s tlumičema v troskách, auto prakticky nepojede. Kola v zatáčkách skřípou, vejfuk na zemi, Gorwor si v pohodě po cestě dává bagetu, Brutal kouká do mapy a já tiše doufám, že dorazíme v čas (do 5 odpoledne). Projížděli sme Krušovicema, vše probíhalo v největším pořádku. Ale pak začalo bejt tuho. Sekli sme se totiž asi o dvě vesničky, což vedlo k tomu, že sme byli v hajzlu. Nenašli sme totiž Evropskou, což je silnice hodně velká. Takže sme vyjeli  na Karlovarskej (E48). Už předem bylo jasný, že sme v prdeli, a rozhodli sme se zavolat Pakovi. V klídku sme vykuřovali, a Pakovi sem sdělil, ať nás tak brzo nečeká. Ok, byli dvě možnosti: Buďto testnout zkratku, a nebo ject po hlavní. Rozhodli sme se pro hlavní. Chyba byla, že sem odbočil doleva místo doprava, a tahle chybička nás stála 2,5 hodiny času. Vyjeli sme totiž na Košířích. (Já jim říkal: Tady něco nehraje, tady to znam, ale asi až po deseti minutách jízdy sem viděl byt babičky .-) ) Každej pražák ví, že Košíře sou úplně na druhý straně mapy. Takže sme zaparkovali na žel. zastávce Praha - Jinonice. Bylo to až na druhý straně mapy, Když sem se Brutala ptal, kde že to sme. Řekl mi , že neví, což sem prakticky předpokládal, jenže mi sme to nevěděli už od Ruzyně. "Fajn, sme u kolejí, musíme najít tu zasranou zastávku". Hledali sme asi 20 minut, mezi tim sme se najedli a pokouřili sme. Pak sem tu zastávku našel. Jenže to se mnou málem seklo, když sem zjistil, že to máme na Džbán asi tak 15 km. (Trasa Plzeň - Praha je dlouhá 99 Km, my najeli 170 .-) ) Fajn, tak jedeme. Otočili sme káru, a jeli sme pořád podle mapy. Kupodivu sme dojeli na to samý místo, z kterýho sme vyjížděli (dost sme nadávali, ale kdo asi ne, když si zajede 30 km, jenom aby se vyhnul centru, a pak by moh dělat turistickýho průvodce, našprtali sme půlku Prahy). Otáčeli sme auto. Já nepočítal s tim, že Gorwor váží jako XXXKiller a neubrzdil sem. Narval sem tažný do obrobníku. "Kurva, do píči, já se na to vyseru, jestli sem zkurvil vejfuk, tak to tady necham a jedu domů vlakem". Přejel jsem a zkontroloval auto. Bylo to skutečně jenom tažný, nemít ho, odnesla by to vana s olejem...se slovy "to snese ještě 10x tolik" (ale pořád sem si nevšimnul, že mi chybí prakticky polovina zásuvky) sme začali pátrat po cestě. Takže problém, jak na Dejvice? Byli tu dvě zkratky. Zkusili sme první, a jak jsem očekával. Slepá, vrata do chemičky, a zákaz vjezdu. OK, zkoušíme druhou, a tam je zase jednosměrka ( já bych jí projel, ale pražskej provoz v pátek 18:00 :-( ). Takže sme museli zase k Ruzyni (donutil nás přikázanej směr jízdy, už sem myslel že tu ceduli pudu otočit). Zastavili sme u hřbitova, a volal sem Pakovi, ať nás nečeká, že snad do rána dorazíme. Pak sme zkusili další zkratku, a mi skončili v poli pod silnicí, která vedla do Dejvic, ale ještě sme to nevěděli. To už se mi chtělo brečet, ale ovládl sem se a dal si cígo. Když sem byl za volantem už 3,5 hodiny, konečně sme to našli. Jezdili sme jak kreténi, a tam cedule "DEJVICKÁ" asi tak 2x3 metry (museli sme projet okolo ní víc než pětkrát) . OK, jedeme. Sláva, sme v Dejvicích. Jenže kam teď? Paráda, cedule "Kemp DŽBÁN 2 Km" a šipka rovně. Už sme doma, jásali sme a otvírali sodovky. Jenže cedule najednou zmizeli a mi byli v hajzlu, protože sme zase vyjeli na sídlišti asi o kilometr dál. (Byl tam zákaz vjezdu, ale v tu chvíli by pro mě Policie byla vysvobozením, asi by mi řekli cestu, to pětikilo bych v tu chvíli obětoval). Otevřeli sme mapu, a jeli zpátky. Ano už jistě víte, dorazili sme na Džbán, kde nás čekalo něco okolo 30 lidí. Bouchli sme šampus, udělali spaní, a vyrazili na Džbánek.  

Dorazili sme na Džbánek (což je téměř za rohem), a usadili se. Lidi se začali pomalu ale jistě seznamovat, i když se sraz hned od začátku rozdělil do skupinek. Dorazili sme tam asi v devět večer, jenže bohužel měli jen do desíti. Přišla barmanka (dobrý kozy) a ptala se, co si dáme. Gorwor, jakožto že mi zničil téměř tlumiče u auta, si začal podávat první chod. Když ho viděl číšník, bylo mu jasný, že nosit jídelní lístek daleko nemá vůbec smysl, a šel si promluvit s kuchařem. Ten na cosi kývl, a pak bylo jen slyšet oknem, jak otvírá tři a půl kilový hranolky.  Mi ostatní sme si objednali pivo. Bohužel obsluha nezvládla ten nápor Gorwa a dalších 30 lidí, a drobet to drhlo. Pouze sem si všímal, jak se místní pomalu vytrácejí a mizí v mlze. Pořád sem sledoval poprsí barmanky, ale bylo už skoro deset ( a pivo nikde), takže sem toho moc neviděl (škoda, ty se jinak přehlídnout nedaly). Konečně pívo. Gorwor, sedíc na kraji a dávajíc si druhý chod, si sahnul pro pivo. Prásk, půlka piva v tahu. Pako nechápal, a já mu musel vysvětlovat, že Plzeň je hlavní město piva, a ukázal mu, že i třetinový Gorwor to nedělá jinak (Gorwe neurážej se, si borec, a to každej ví). Pakodlak, Morpheus, Sieg, Lordkiller se postupně přidávali. Přišla barmanka (hm, tohle píšu kvůli ní, třeba jí pošlu jednou adresu na tyhle stránky), nesoucí asi dvacátý  pivo. Se slovy "pardon, budeme zavírat" chtěla odejít, ale Sieg jí to svým rasistickým jazykem nedovolil. "A proč jako zavíráte tak brzy, vždyť je nás tu třicet..." Barmanka: "Vy ste fajn, ale naši zákazníci chtějí klid". Sieg: Tak je vykopejte". Barmanka: "Tohle sem neslyšela". A já se tichými slovy "Ale slyšela" s chutí dopil první pivo, asi tak jako všichni. Jen Gorwor měl druhý pivko a druhej chod za sebou. Tudíž, museli sme se odebrat na Bořislavku.

Den první - Bořislavka - Taky slušná barmanka, ještě neslušnější lidi...

Cesta v tramvaji nebyla o nic nezajímavější, jen koukat na vyděšené obličeje stařečků a nechápajícího řidiče, byla zábava sama o sobě. Se skvělou náladou sme dorazili na Bořindu, kde už nás dobře znaji. Tak sem koukal, že přibylo pár svalnatějších barmanů. Asi věděli, co se bude dít. Poskládali sme stoly k sobě, a začali si hromadně objednávat. Jak jinak, než pivo, jen Gorwor se vytratil nahoru do Pizzerie, jak jinak .-) Začínali sme hrát kulečník, šipky, prostě co bylo po ruce. Ale na srazu mě zaujal jeden člověk (koho by nezaujal, ano, je to sám Lord.Pavlik(VL). Kudrnatý odbarvený vlasy (nevim jestli je to schválně, ale měl odbarvený částečně i vous, možná aby nebyla vidět ta pivní pěna .-) ), pivní mozol, malá postavička...Ano, to je on. Už když sme přijeli na Džbán, přišel ke mně, pivo v ruce, a povídá: "Kdože si ty?" "No, já sem XKiller." "XKiller? Ty si hrozný prase, ty pičo". Následovalo podání ruky a jeho Ďábelský smích". Právě on dělal dole největší poprask, ale ne bordel, pozor na to. Když člověk neměl co dělat, šel hrát kulečník, a po cestě chvíli sledoval Pavlíka. Při kulečníku taková sranda nebyla, ale když už sme do sebe lámali několikátý pivo, teprve začínala. Chodil sem si na bar pokecat tak trochu s barmankou (HMM), přijel Stal, takže začal taky pít, a koule lítaly vesele ze stolu. Účet byl docela drsnej, ale zatím sme tomu nějak nevěnovali pozornost. Začali sme se odebírat do pizzerie, protože sme začínali mít hlad a lehké otravy alkoholem. Když sem si objednal pizzu, a další hodinku sem si na ni počkal, dával jsem si šestý. To neni moc, říkal jsem si, ještě můžu pít....Jenže ve chvíli, kdy sem dojed pizzu, mi došlo, že sem vlastně 36 hodin nic nejed ! Takže sem v tu ránu přestal pít, ale vypadalo to, že přestali okolo 3 hodiny ranní ostatní taky (vyhodili nás na ulici, protože zavírali). Takže nám vlastně nezbylo nic jinýho, než ject zpátky na džbán do kempu.

Den první - Džbán - Jak Němci kleli a my pili...

Hromada lidí, jakmile jsme dorazili do kempu, šla už spát. Zůstalo jen pár nejotrlejších, jako Pako, já, Gogan, Lordkiller, Acid, Darlor, a možná ještě někdo, ale každopádně ve 4 ráno sme si z Pakem načali lahvový Krušovice od Siega a šli na malou poradu. Techno party na Šárce jela na plný kule, radost poslouchat. Sedli sme si a začali se radit, co dál s klanem. Samozřejmě když nás jeden z nich našel, okamžitě přišli všichni, a z porady nezbylo nic. No, tak sme alespoň ještě pili (když sme s Pakem šli sami, Pako naběh mezi stany němců a s řevem "nespěte" se začal tiše, ale ďábelsky smát.). Klábosili sme o různých věcěch, hlavně o Diablu, a já dopíjím zbytek sedmýho piva. Pakodlak: "Kterej blbec rozsvítil?" No právě, bylo těch nešťastných sedm ráno, kdy sme probudili Lipa, a celej Džbán byl naruby, ale to tu rozepisovat nebudu .-) Marně čekajíc, že nám v deset ráno otevřou Džbánek, sme dál seděli a klábosili. Tak nějak v půl osmé ráno sme šli spát. Někdo na zem, někdo do stanu, já do auta, prostě kdo se kde uvelebil. A to, co se dělo ráno, nikdy závozníkovi nezapomenu...

Den Druhý - Džbán - Jak mě nasral závozník aneb kdo by ráno nasranej nebyl...

Úterý, půl deváté ráno: Spíme z Brutalem v autě (ještě že mezi náma byla řadící páka, to auto neni dost velký pro dva nalitý lidi .-) ) a takhle náhodou, po hodině spánku, slyšim nějakýho kreténa, jak si za MYM autem túruje Transita. Byl sem dost mrtvej na to, abych cokoli dělal, takže sem moh akorát zavřít očko a chrápat. Lipo mezitím byl jako rybička, každej byl u něho píča, on u nás čurák, ale vzbudil jenom ty lidi který měl .-) (Sorry Lipo, ale dobře ti tak .-) ). Takže s Brutalem sme spali dál, a najednou záblesk. Co to? Že by blesk foťáku? Fajn, alespoň na mě nikdo nezapomene. Ale ne, to se jenom slunko vyhouplo přesně mezi můj Xicht a vokýnko. V tu ránu cejtim, jak se mi paří úplně všechno na těle, hlavně mozek. V autě už bylo minimálně 40°, ale já nemoh dělat vůbec nic, ani zapálit si. Až pak sem si uvědomil, že je mi blbě, protože spim oblečenej ve spacáku do -20° a ještě v autě. Vstal sem, přitah se k volantu, a vzdal to. Zavřel sem očko a doufal, že se slunko pohne. Ne, pohnul se závozník v Bavoru. Přijel zpátky během 5 minut. Asi se mu nelíbilo, že sme bok auta nahradili Brutalovo spacákem, kterej je umaštěnej, má v sobě půlmetrovou díru a navíc smrdí .-) Naneštěstí to byla ta strana k bráně Džbánu .-) Takže přišel závozník a povídá: "Klucí, tady nemůžete spát, přejeďte si na to parkoviště" Já: "Na jaký?" (byl sem fakt mimo) Závozník: "No, na to velký, jak sou ty minikáry". Já: "To je parkoviště? Tak ok". A jeli sme. Po chvilce trápení ze zasunutím klíčku do zapalování (10 minut) sme se rozjeli. Modlil sem se k Bohu, ať mi navrátí alespoň setinový zrak, jaký mam normálně, já jel snad po paměti .-) Bůh mě vyslyšel, a tu setinku mi dal (moh klidně víc). Zalehli sme, a doufali, že slunko zpoza keříků nevyleze alespoň do třech. Ale mýlili sme se...V půl jedný odpoledne mě vzbudil nějakej malej japončík v minikáře. Motory řvaly na plný kulky, a já z plnejch plic. Zapálil sem si a načal paštiku. Zapínam telefon a píp, píp. Hm, zpráva. Kouknu. NET-Pakodlak 10:17 "Kde ste volové?" A otočil sem se. Nevim, jestli na ty japončíky koukal dvě a půl hodiny, ale stál mi 50 metrů za autem a ani o tom nevěděl. Pako šel tedy na koupák, a my do hospody. Tam seděli prakticky všichni, hlavně Pavlík, kterej do sebe lámal asi desátý pivo, pak tam byla Fens, která pila Colu, pak Gorwor, kterej si dával 4 teplej chod (Barmanka: "Dobrý den, co si dáte dnes?" A on moh klíďo odpovědět: "Váš jídelní lístek" A ušetřil by spoustu práce všem na Džbánku .-) ) a jinak téměř všichni nealko. Mně se pořád motala šiška (Já jí měl jak z praku), a tak sme se šli koupat. Vyměnili sme si lístky, a šli. Já, Brutal (Neplaval, asi to neumí .-) ), LordKiller a Morpheus sme si zaplavali napříč a zase spátky. Netušeně mě to probralo. Samozřejmě Pavlík viděl příležitost, a tak sme se dohodli, že pojedeme na Bořislavku. Lipo byl ještě nachcanej, já v sobě měl asi 3 litry Coly, a tak sme vyrazili. A ty lidi v tramvaji mohli jenom tiše trpět....

Den druhý - Bořislavka - Lipovo hláška a Pavlíkovo rekord

Stojíme na zastávce, a děláme si srandu z nějakejch machírků, asi se připravovali na nějaký představení či co, ale šlo jim to. Já se obrátil na Brutala a říkal jsem mu: "Ty vole, nechci nic říkat, ale takhle machrovat, to je jako kdybych začal dělat Break dance a točil se hlavou na výhybce." Brutal: "No jo, ale to bys ho taky musel umět." Já: "Sorry, tak jinak. Je to jako kdybych si sed na koleje a začal hrát šachy." Morpheus:" Ty je umíš? " Chtěl sem něco říct, ale radši sem si zapálil. Ve chvíli, kdy sem zhasnul zapalovač, přijížděla tramvaj. S kletím sem nechal špačka v ruce a utrhnul jeho špičku. Najednou se můj zrak zaměří na desítky kozy nějaký tlustý němky, která se hrnula s dalšíma pěti k nám do tramvaje. Na celou tramvaj sem zařval "Tak kde je ten štíplístek??" Pasažéři to asi nepochopili a začali hledat revizora a tramvajenky. S úsměvem sem to přešel a štípnul lístek v označovači. Brutal zřejmě nikdy neviděl cvakátko a označil mi jízdenku ještě několikrát, a vždy po minutě, aby to bylo chronologicky označeno dle světových stran. Cosi sem zaklel a koukal na nějakýho týpka, jak nemůže strčit lístek do označovače. "Jak to tam strkáš, vole?" ptal sem se ho a pousmál se. Smích mě přešel až ve chvíli, kdy sem zjistil, že neni od nás. Cosi sem zamumlal, a sledoval Lipa, jak se snaží udržet na nohách. Tlustá němka se řítí ke štíplístku. Tramvaják brzdí, němka letí, a my se řežem. Lipo se neudržel a povídá jí: "Do You speak English?" Němce se rozzářili oči, snad že bude nějakej grupáč, a povídá: "Yeah! Lipo jí na to naprosto nečekaně odpověděl: "FUCK YOU!!" a obrátil se na druhou stranu. Už sem nepostřeh, jestli se udělala nebo zamračila, ale to nechám na Vás. (Každopádně by mi za to musela ještě zaplatit).Dorazili sme tedy na Bořislavku. Jakmile Pavlík viděl bar, rozzářili se mu zorničky a objednal tupláka. Já měl hlad, ale začal sem taky pít, jen Gorwor si šel objednat jednu z pizz, které včera neměl (pak už se určitě opakoval, jinak to nešlo .-) ), a Acid zůstal nahoře s pár maníkama. Koukal sem na nějaký rusky, jak hážou šipky (asi je ve východní Evropě nemaj, házely to jak klacky pod nohy...). Ha, přišel Pilgrim. Se smíchem, že mu bouchnul chladič u auta, a kdysi vyjel tlumič karoserií (mumlal něco že vez Gorwora .-) ) šel objednat pivo, a šli sme na pizzu. Chytli se nás prakticky všichni, takže dole zůstalo jen pár lidí hrajících kulečník (Fens a spol.). Šel jsem tedy nahoru, za Pilgrimem a jeho přítelkyní, když v tom vidim Vilgeho. "Nazdár Vilge.." Zařval sem a plác ho přes záda, poměrně silně. Naštěstí vyndal pizzu z pusy, jinak by ho asi v tu chvíli odvezli. Usmál se, ale nebylo to nic moc. Tedy sedli sme si, pak se přidal ještě Stal. "Jednou Prossciutto" houk sem na barmanku, která přikývla. Já popíjel pivo, a asi tak po hodině něco mleli, že nic nepijeme. Měli sme sice objednáno, ale když zjistil, že Stal měl už dvě piva (po třetim se hroutí), Pilgrim zajásal, a poslal ho kamsi pryč. Stal odešel, a Pilgrim házel padesátky na stůl. Já běhal pro paňáky, a lili sme je Stalovi do Jusu. Stal už se moc neovládal, když v tom barmanka přinesla Presso. Pilgrim: "Ale my sme si žádný neobjednali!" Barmanka si stála za svym, přito sme vůbec nevstali od stolu, a já bral jen vodky (Může se barmanka přeslechnout, když jí říkam "Jednu vodku" na "Jedno presso?" Asi ne). Barmanka odešla, za chvíli přišel barman. Mumlal cosi, že to presso sme si objednávali, přitom tam vůbec nebyl, asi ujídal v kuchyni, takže Pilgrim cvaknul všechno. Dojídali sme pizzu a sledovali Stala, jak se z něj stává bezvládnej kus hadru. Sešli sme zpátky dolů, kde už byl Pavlík slušně nachcanej. Vítajíc mě slovy "Ixi, ty stará pičo" mi oznámil, že má 19 pivo, pak se začal ďábelsky smát, čímž strhával naprosto neznámé lidi k šílenýmu smíchu, včetně personálu. Já se pousmál. Pavlík šel pak na hajzl, já za nim. Nejdřív cosi hledal v poklopci, a pak v klidu začal chcát. Já se přidal a nai mi to netrvalo tak dlouho (to bude velikostí ) a Pavlík najednou: "Ixi, nemáš oheň?" Já:"Nemam, sorry." Pavlík:"IXi, ty si stejně strašná kurva" načež spustil takovej šílenej smích, že sem se začal smát taky, ikdyž vlastně nebylo čemu. Vylezli sme z hajzlu. Kitty ho vyfotil s dvacátým pivem. Rusky u šipek mě poprosili, že chtějí hrát 301 ve třech lidech. I když jí měli nastavenou (tu hru, prasata), nehádal sem se a nastavil ji znovu. Pilgrim se slovy "IXi, ty ti stejně nedaj" začal muchlovat starou, a já zůstal zase u prázdnýho půllitru. Cosi sem zaslech. Ano, Pavlík má právě dvacáté první pivo a zvrací. Všichni se běželi podívat. Já se ho pak ptal, kolik hajzlů že to naplnil, a on, se slovy, že jeden, šel na bar. Pak sem si všiml Gorwora, jak sedí, a nejí. Ptal jsem se ho tedy, co že to měl k jídlu. "Feferonkovou pizzu, ale dala mi zabrat". To mě málem posadilo, tak sme dopili, zahráli sme si s Pakem, kterej byl už taky dost nalitej, a jeli sme. A v noci? To se nevyspal téměř nikdo...

Den druhý - Džbán - skoro jako včera...až na pár detailů.

Jak už asi víte, ano, dorazili sme zpět na džbán. Lipo každýmu nadával do píči, Pavlík taky, chtějíc pivo a rum v něm, a většina lidí chtělo už spát. Jenže skupinka odvážlivců jim to nedovolila, jako například Red. Já už skoro spal vedle nachcanýho Stala, kterej se na mě pořád lepil, tak sem se kus posunul, on se lepil ještě víc, a Red přišel. Teda spíš nás přešel, míří si to do skopčáckýho stanu. Hele, chladící box. A už cosi tahá z kalhot, ale špatně sem viděl (nebude to tmou, ale velikostí). Pak ten chlaďák vzal, přines ho vedle mě, a povídá něco jako že ukrad chlaďák němcům a pak ho pochcal. Nevim, co si v tu chvíli myslel, ale dal mi ho vedle hlavy, což se mi nelíbilo. Red ho vzal a hodil k plotu. Jenže jako na potvoru já byl nejblíž, a na Džbáně sem byl na černo, tak sem si to s Redem vyříkal. Ten řek OK a hodil ho přes plot. Já tam zaměstnával Vilgeho a Ranuncul svými skvělými vtípky o mém panictví a tak, Stal byl tak nachcanej, že ať sem plác cokoliv, tak se pořád smál. Jenže pak technoparty končila, a najednou se to rozcházelo. Pako zmizel, a už se neukázal, jako asi dalších 10 lidí. A tak sme zalehli. Jenže spát tři hodiny? To se nevyplácí...

Den Třetí - Džbán - Jak všichni pili Colu...

Ráno sme vstali, a, ať Vám to nerad říkám, už není prakticky o čem psát :-( Každopádně sme vstali, zabalili stany, a vypadli. Někdo vrátit cedulky, jinej urychleně okolo plotu, aby nebyl vidět, podle toho jak měl kdo zaplaceno (třeba já, že?) Všichni sme se samozřejmě sešli Na Džbánku, až na odpadlíky. Gogan nás pozdravil, ubalil špeka, a vyhulil to před restaurací. Já si dával Colu, z mejch posledních fufníků, asi tak jako všichni ostatní, až na Pavlíka a pár dalších. Ten ráno vstal, nachcanej a nasranej, že hospoda nemá otevřeno. Museli sme čekat celou půlhodinku, než otevřeli. Já si dal druhou Colu, Gorwor půl jídelníčku, a já jenom doufal, že mi něco koupí. Jaksi sem mu naznačil, že mám hlad. On se na mě podíval, a řekl mi, že jeho kapsa není bezedná. Tak sem vysomroval posledních 50h a koupil si třetí Colu. V tom přinesli dva talíře. Jeden Gorworovi, druhý mně. Rozzářili se mi očka jako dvě hvězdičky, ale cosi mě zarazilo. Bylo to to, že já dostal normální porci, a Gorwor asi tak 3x větší. Cosi sem zamumlal (Dík .-) ) a pustil se do toho. Gorwor: "Přece nenecháme řidiče hladovět" a dojídali sme. Téměř nikdo tam už nebyl, všem jeli vlaky, autobusy, letadla. Jen mi, veteráni, odcházeli jako poslední. A myslím, že na to, co se tam dělo, nikdo v životě nezapomene. Ave Battle.NET!!!